The Chernobyl Experiment

11. prosince 2015 v 22:10 | Kris |  Creepypasta

>> [ Varování: Utajený materiál. Přiřazeno S.U. Pobočka 1-E0, SEC 009343405-C, 7/15/1997]

Následující stránky byly zkopírovány z deníku, který byl nalezen v Černobylské jaderné elektrárně, v Pripyat na Ukrajině U.S. týmem poslaným 3/8/1997.

>> U.S. Log 001- Vzhledem k množství radiace v deníku, nebudu mít dostatek času k sepsání každé poznámky. Pouze hlavní části.

11/18/1991

Dnes S.U. přidělilo můj výzkumný tým do Černobylu. Avar požádal, abychom do oblasti skočili s padákem. Jako vždy- Žádost povolena. Musím říct, že jsem trochu nervózní, kvůli vysoké radiaci tohoto místa. A ochranný oblek není ventilovaný. Ježiši, tohle bude průser. Je 10:30 a musím odpočívat. Zítra je můj velký den.

11/19/1991

Zrovna jsme v helikoptéře a obloha vypadá jako "šedá pokrývka". Ve vzduchu už jsme dvě hodiny a ETA je 10 minut. Bojím se a lituju, že jsem tuhle práci vzal.

11/19/1991

Dobře- Jsme na zemi. Ale nepřistáli jsme. Motor našeho vrtulníku přestal fungovat, jakmile jsme letěli nad okrajem města. Skoro, jako bychom byli sestřeleni….. Přísahám, že jsem viděl něco letět kolem vrtulníku. Pilot je mrtví a my ostatní jsme pěkně pomlácení.

V helikoptéře není žádný záložní generátor pro vysílačku, takže jsme tady doslova uvízli. Rádi bychom se vrátili zpátky lesem, ale úroveň radiace je příliš velká a jsme okolo 100 mil od jakéhokoliv města, které není zasaženo radiací. Když jsme se na noc utábořili, viděli jsme starou, zaschlou krev na podlaze a stěnách nedaleké nemocnice. Nic neobvyklého, myslím. Nevím, co se tu děje, ale je to děsivé.

11/20/1991

Je ráno. Minulou noc jsem neustále slyšel divné zvuky. Bylo to skoro, jako by bylo něco vlečeno přes kovovou podlahu. Muselo to být zvíře. Yakut se snaží zkontaktovat HQ s nouzovou vysílačkou, ale zatím jsme se nedočkali odpovědi. Už mě nebaví nosit tenhle oblek a havarovaný vrtulník není zrovna nejlepší místo na spaní. Bolí mě hlava a nohy z neustálé chůze.

11/24/1991

Uběhli už tři dny a žádná odpověď od HQ. Zajímalo by mě, jestli je naše frekvence odříznuta, nebo potřebuje aktualizaci. Tak či onak, nemůžeme se evakuovat. Začínám být cítit, jako mrtvé zvíře. Potřebuju sprchu.

11/24/1991

Naše jídlo začíná mizet a jeden z členů naší skupiny zešílel. Řekl, že když byl na noční hlídce, spatřil mladého chlapce bez rukou a očí, jak se prochází po západním nádvoří. Možná, že náš osud je se zbláznit. Doufám v opak…..

11/25/1991

Yakuta a mně ráno probudila střelba a naše jídlo a většina munice je pryč. Zajímalo by mě, jestli je vzal Tatar. Zrovna ho jdeme ho hledat a vyšetřovat. Začíná mě svědit kůže a ten zápach je nesnesitelný.

11/25/1991

Šli jsme do budovy, kterou Yakut navrhl. Byli jsme v kontaktu s tou věcí, kterou Tatar viděl…. Je jich tu víc než jeden a všichni jsou nepřátelští. Žádný z nich není stejný. Podařilo se nám jednoho zabít. Vypadalo to skoro jako pavouk s tělem kojence a obličejem. Oči byly rozděleny napůl a nohy byly velmi dlouhé, téměř čtyři nohy na každé straně. Nezáleželo na tom, kolikrát jsme to zasáhli, nechcípne to. Sestřelte. Končetiny. Nezabije je to hned, ale znehybní je to. Následně vykrvácí. Když jeden, kterého jsme zranili, vykrvácel, vydal ze sebe výkřik, při kterém tuhla krev v žilách. Znělo to, jak šest hlasů v jednom. - Je skoro nemožné to popsat. Taky jsme našli Tatarovo tělo. Jeho obličej byl celý roztrhaný a….jeho zbraň. Byla na části rozesetá po podlaze.

11/25/1991

Když jsem psal svou poslední poznámku, Yakut a já jsme byli přepadeni. Běžel jsem do nejbližší místnosti. Myslím, že výkřik jich přilákal více. To dokazuje to, že ať už jsou cokoliv, mají schopnost komunikovat. Yakut….Příliš brzy jsem zamkl dveře. Musel jsem. Slyšel jsem bouchnout jeho AK a to, jak běží. Kurva. Snaží se dostat dovnitř.

11/25/1991

Jsem si celkem jistý, že tu zemřu. Není tu žádné jídlo a venku je spoustu těch věcí. Podařilo se mi jich vidět víc. Bylo jich tuny. Většina z nich se zdají být ženy a děti s hroznými deformacemi, Myslím, že jsou oběti nehody. Jak to, že stále žijí? Někteří z nich nemají oči a jiní tak tenkou kůži, že můžete dokonce vidět jejich orgány.

Některé z nich jsou jako pavouci, jiní tak zasažení radiací, že nemůžete říct, že by kdy byli lidé. Viděl jsem dva…..Dva měli křídla. Odhaduju kolem deseti nebo jedenácti metrů rozpětí křídel.

A věřte mi, že umí sakra lítat. Mají drápy, které jsou velmi silné a kolem metru dlouhé a jejich hrudních kompletně chybí, nahrazený tisíce houbami, jako řetězy, které se zrovna houpají. NEMAJÍ vlasy ani srst. Ježiši, to je jako nikdy nekončící noční můra.

11/25/1991

Viděl jsem ďábla…Ta….Ta "věc", která vzala Yakutu….Nebylo to zvíře. Pokud je mi známo. Je tu jen jeden takový. Jen bledé, plovací prsty a nohy, žádné reprodukční orgány, žádné zbraně, jen ruce, vycházející z ramen. Žádné oči a nohy jsou reverzní klouby. Takhle vypadá strach.

11/26/1991

Nemůžu spát. Bojím se jich. I když je v noci nevidím, stejně se bojím. Strach ze smrti mě drží při vědomí.

11/26/1991

Mám takový hlad. S žízní na tom nejsem tak zle. Pil jsem vodu z rozbité trupky. Pokaždé, když si sundám plynovou masku, abych se napil, začne mě bolet hlava. Radiace mě zabijí.

11/26/1991

Slyším dětský pláč. Jsou tu přeživší? Ne…ne tady. Myslím, že se dnes večer vyplížím ven. Pokud je nevidím já, oni mě taky ne. Ale co když mě můžou cítit? Vezmu si s sebou moje AK-47- Jenom pro jistotu.

11/26/1991

Odvážil jsem se jít chodbou ke dveřím na konci. Byly zamčené, a tak jsem se obrátil doleva. První místnost po mé pravici, viděl jsem krev, orgány a prasklé kosti rozházené po celém těle. Nebyli to kosti dospělých…byli dětské. Jaký druh zasraných nemocných tvorů tohle je? Tohle znamená, že v nich zůstali jenom ty základní prvotní instinkty. Chci umřít. Tohle místo je peklo. Doslova. Pálí mě žaludek. Musím být nemocný.

11/26/1991

Slyším některé z nich, jak čichají dveře místnosti. Ví, že jsem tady. A moje kůže začíná být slabá. Stačí se jí jen lehce dotknout a pohmoždí se. Bojím se.

11/26/1991

Koukají se do vraku helikoptéry. Vzali pilotovo tělo. Teď je 1:30. Nebo to tak aspoň říkají moje hodinky. Zkusím se trochu prospat.

11/26/1991

Zrovna jsem se probudil. Slyším zbraně. Není to střelba z AK…..Je to blesková akce a poloautomatické. Pak-Zmizeli. Jsem unavený, musím mít halucinace. Myslím, že jsem blázen. Pomůžu si…ukončím tuhle noční můru. Ukončím to…pomůžu si tak, že to ukončím. V tomhle pokoji je okno….a balkon. Krásný balkon- Oh, tak krásný balkon, skoro ideální ke skoku….
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 12. prosince 2015 v 23:44 | Reagovat

Skočil? :3
To je tak reálne, vážne super :-)

2 Ticci Jirka Ticci Jirka | Web | 16. prosince 2015 v 20:53 | Reagovat

Opravdu super mám rád věci které mají co dočinění s Černobilem :D

3 Kris Kris | E-mail | Web | 17. prosince 2015 v 0:29 | Reagovat

[1]:To nikdo neví :DD
Moc děkuju :)

[2]:Super, další člověk posedlej Černobylem :D Těch nikdy není dost :D
Děkuju :)

4 STIAK STIAK | E-mail | Web | 17. prosince 2015 v 18:08 | Reagovat

CHERNOBYL, CHERNOBYL, CHERNOBYL! *-*
Tohle je děsivé už jenom kvůli tomu, že TOHLE tam skutečně může bejt, jak my můžem totiž z křesla u nás tady v ČR vědět, co dokáže radiace tam?

Awesome *q*

5 Kalamity Iharo Kalamity Iharo | E-mail | Web | 19. prosince 2015 v 13:15 | Reagovat

Ohoo, ho... Ho! *spokojeně chrochtá* moooc pěkné! Tohle se Iharo hodně líbí, máš pochvalu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama