A Small Girl's Tale

6. září 2015 v 11:36 | Kris |  Creepypasta
(Takže.... co říct k mojí neaktivitě. Asi jenom to že se omlouvám, ale měla sem svoje důvody. Odteď se budu snažit být víc aktivní :D)

Byla to horká letní noc, nefoukal žádný vítr. Byla správná teplota na to jít do parku. Paprsek byl zaměřen na malé městečko Sebastopol, a pár byl v nemocnici. Byla to ta nejzajímavější věc která se tam v tu chvíli odehrávala. Jake a Samantha byli v nemocnici, tvůrci něčeho zajímavého v tomhle městečku.

Samantha rodila holčičku, jejich první a poslední předpokládané dítě. Byl to úžasný moment po výkřikách bolesti, když se Zebina narodila (Zabina je řecky ten nadaný) Pár si přitulil láskyplně jejich novorozence. I když to netrvalo.

Samantha onemocněla ze ztráty krve, takže zůstala v nemocnici zatím co se Jake staral o dítě. Každou chvíli se sousedé a lidé chodili dívat na Zabinu. Nebylo to pro Jaka jednoduché. Zabina chtěla zase vidět tu ženu co předtím, Samanthu.

Bylo to o pět dní později, co se Samantha konečně dostala z nemocnice a vrátila se domů, aby se mohla starat o Zebinu. Bylo to klidné a tiché, Jake chodil do práce a Samantha zůstala doma a starala se o své dítě. Takhle to pokračovalo do Zebiných prvních narozenin.

Její narozeniny byly vzrušující. Všechny děti ze sousedství přišli a měli takový nápor. Byli tu čajové dýchánky, klaun a mim. Malování na obličej a další. Jake a Samantha mluvili s několika dalšími dospělími, mysleli že si Zebina hraje se svými přáteli, když byla s dalšími staršími.

Byl to svobodný otec malého chlapce, jmenoval se Tyler. Nebyl to jeden z nejlepších lidí, protože měl špatnou minulost. Záznamy z vězení a další věci. Tyler vzal Zebinu na tmavé místo a dělal hrozné věci. Křičící a plačící Zebina běžela ke svým rodičům ve chvíli kdy Tyler vzal svého syna a odešel. Rodiče jí jen nevěřili a řekli jí, že měla nějakou děsivou fantazii.

Když párty skončila, Zebina dělala to nejlepší co mohla aby na to nemyslela a pomohla sundávat dekorace.

O několik hodin později, když Zebina spala, házela sebou, obracela se, plakala ve spánku, měla noční můru o druhém dnu. Když se Zebina probudila její rodiče se smáli a dělali snídani, Její matka se podívala na Zebinu a pomohla jí na židli, mluvila jemným hlasem.

,, Dala by sis něco k jídlu, zlato?"

Zebina si promnula svoje padající oči, zívla si a kývla. Takže, Samantha šla zpátky ke sporáku, vařila Zebině palačinku ve tvaru Smolíka a posypala jí cukrem než jí Zebině podala. Zebina zvedla Hello Kitty vidličku a jedla palačinku po malých kusech. Její rodiče spolu mluvii, když se Jack prodíral emailem.
Když Zebina dojedla, odsunula talíř dopředu. Samantha a Jake se podívali na svoji dceru. Jake mluvil hlasem -Budu muset jít-


,,Zebino, zlato, budeš mít chůvu, když maminka a tatínek budou pracovat"
Zebina naklonila hlavu, mrkající, když přivedli tu ženu která se o ní má starat. Měla na sobě klobouk, obyčejnou černou košili s dlouhým rukávem a černé úzké džíny. Neměla na sobě žádné boty. Její světlá kůže soupeřila s jejíma pronikavýma zelenýma očima. Její červené rty vypadali jakoby byli natřené do úsměvu. Zebina začala skákat kolem, jásající, že se jí ta holka líbí.

,,Maddy řekneš mi příběh?" zeptala se Zebina unaveným hlasem.

Medison přikývla a začala vyprávět příběh psa, který ztratil svou cestu. Brzy poté co Zebina usnula, nepřestávala se usmívat, neměla žádné noční můry. Medison usnula brzy po ní, ale byla probuzena Samanthou a Jakem kteří se vrátili domů. Poděkovali jí a dali jí dvacet dolarů. Madison se usmála a odešla do tmavé noci vracející se domů.


Tohle pokračovalo až do Zebiných 4. narozenin. Když šla do školky všichni si z ní dělali legraci, ne pro ne zdůvodnitelného, ale proto že byla nejkrásnější dívka ve školce. Vlasy měla lesklé a hnědé a její kůže byla barvy brosve. Její hnědé oči hleděli do náhodných bodů, když si svými bledými rty broukala.

Zebina jela každý den autobusem, přivítána Medison která jí objala a dala jí lízátko. Zebina se vždy Medison vybrečela, uklidňovalo jí to. Zebiny rodiče se brzy vrátili a Medison se obávala celou cestu domů.

Zebiny rodiče vysvětlili že se budou stěhovat. Poté co se nastěhovali se Zebina udělala víc přátel, a byla nejpopulárnějších dívka na škole. Příliš populární. Některé děti ji začali být. Doma nebyl nikdo kdo by jí utěšil. Zebina plakala do polštáře, který obsahoval obrázek Medison jejž dostala před čtyřmi lety.

Ale Medison je teď šestnáct. Zebina se usmála když na ní pomyslela a chtěla aby se její rodiče vrátili domů. Zůstala vzhůru až do půlnoci, když někdo zavolal. Seběhla schody a zvedla telefon. Byl to můž, nikoli její otec.

,,Zlato tohle je policejní stanice. Pošleme někoho kdo tě vyzvedne a řekne ti………… špatnou zprávu. Sbal si některé svoje věci."

Zebina praštila telefonem a s pláčem se schoulila do klubíčka. Vzpamatovala se a vyběhla schody, balit věci. Sedla si na postel a říkala si příběh o ztraceném štěněti. Její hlas byl trhaný a byli v něm slyšet vzlyky.


Někdo zaklepal na dveře. Zebina popadla svůj kufr a otevřela policistce. Ta vzala její kufra jí posadila do auta, připásala jí. Zebina se ze všech sil snažila nebrečet když jí policistka oznámila tragickou nehodu při které byli její rodiče zabiti. Ani oni o tom nevěděli.

Týden potom co byla Zebina umístěna do adopce, byla adoptována manželským párem. Jmenovali se Thom a Lucy. Zdáli se milí. To trvalo měsíc co byla u nich.

Lucy Zabinu ignorovala a Thom jí řekl aby si sundala oblečení a pozovala, dělal jí hrozné věci. Trvalo to do doby kdy bylo Zebině sedm let. Dostala se znova do adopce a tentokrát byla přijata úžasnými lidmi. Dokonce i po měsíci byli milí.

Měla bratra a sestru kteří byli taky milí. Až do jednoho dne kdy její sourozenci spáchali sebevraždu. Její rodiče pořád brečeli a brečeli a byli umístěni do psychiatrické léčebny. Znovu se dostala do adopce a byla adoptována milým párem, i když měla protivného bratra.


O několik měsíců později se rodiče hádali a rozvedli se. Byla dlouho smutná až do doby když jí bylo devět a šla ze školy. Viděla Medison. Už byla dospělá. Bylo jí dvacet, i když stále vypadala stejně. Zebina běžela k Medison a pevně jí objala, upustila po cestě batoh. Medison jí taky objala se slzami v očích.

,,Ahoj, holka jak se máš?" zeptala se Medison a podívala se na ní.


Ačkoli Zabina neodpověděla, jen vrtěla hlavou. Plakala. Madison jí vzala do náručí a začala jí kolébat.


,,Shh, shh, to bude v pořádku" řekla konejšivým hlasem po kterém Zebina přestala brečet.

Medison položila Zebinu na zem a poslala jí domů s velkým lízátkem. Druhý den šla Zebina do školy. Bylo slunečno a obloha byla jasná, když k ní přiběhl muž s mačetou v ruce. Medison před ní skočila ještě než k ní muž dorazil. Mačeta prošla žaludkem skrz záda.

Zebina hrůzou vykřikla a upustila batoh, téměř neschopná slova, ačkoliv pořád křičela Madisino jméno. Muž se zapřel o Medisina žebra a vytáhl mačetu. Utekl. Medison nejdřív zkolabovala na kolena a potom spadla na bok. Krev jí tekla z úst, když se dívala na Zebinu. Když k ní promluvila měla šeptavý hlas.

,,Ž-žij, Zebino………vždy se podívej na věci z té lepší stránky, najdi štěně….."

Medisin dech zpomalil stejně jako bolest v jejím žaludku. Byl to příjemný pocit, i když to jak vedle ní klečí Zebina a pláče jí lámalo srdce. Medison se usmívala a zavřela oči. Jde spát, a to navždy. Zebina vykřikla a rozběhla se za mužem ve snaze ho chytit, ale byl rychlejší a utekl. Zebina se rozhodla utéct.

Utekla a našla se, jak spí v opouštěném skladišti. Druhý den šla do školy, kde jí zbili a byla potrestána , protože předešlí den nedorazila do školy. Zebina běžela do koupelny, sedla si na podlahu a plakala. Snažila se utřít si slzy dřív než ji někdo najde a běžela zpátky do středu školy. Zakopla a spadla, kolem ní se shromáždil dav, všichni mumlali nadávky a křičeli na ni.

,, Vstaň z té podlahy, ty hloupé dítě!" zavolala jedna žena.



Pořád tam ležela. Potom něco prasklo. Bylo to její duševní zdravý. Vstala a křičela. Sklouzla se, aby zastavila, když viděla obchod s příbory. Vběhla dovnitř a vzala sekáček a běžela pryč, tak daleko jak jen mohla. V tu chvíli ji zastavil muž, ten co zabil Medison. Ušklíbl se na ni, ale než stačil něco udělat Zebina ho sekla do boku a vedla řez dolů. Jeho vnitřnosti padali ven a její oblečení potřísnila krev.

Smála se, když spadl na zem a dupla mu na obličej, čímž mu zlomila nos. Odešla a byla zastavena policejními vozy, které jí obklopili. Mířili na ní zbraně. Zírala na ně přimražená strachem a se slzami v očích. Když zvedla nůž, policie si myslela, že je chce ohrozit a tak zmáčkli spoušť. Kulky létali skrz její těla. Spadla na záda a ležela bez známek života. Teplo z jejího těla mizelo stejně jako jiskra z jejích hnědých očí. Život jí projel před očima. Byla ráda, že může zemřít. Teď může být s Medison, její matkou a otcem.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kalamity Iharo Kalamity Iharo | E-mail | Web | 6. září 2015 v 13:10 | Reagovat

Kriiiiiiiis!!! Jsi zpátky!! Mám radost!!
Ten příběh byl sice průměrný a tak... Ale i tak jsem ráda, že jsi tu!!! Sice už jsem přestávala doufat, ale stejně jsem se sem vracela a vyplatilo se to!!

2 Kris Kris | E-mail | Web | 6. září 2015 v 13:23 | Reagovat

[1]: Díky že si sem chodila.
Budu se snažit víc vydávat a najdu nějaký lepší příběhy :-D

3 STIAK STIAK | Web | 6. září 2015 v 17:40 | Reagovat

ONO TO ŽIJE!! :D
Teď vážně, Kris, jsi tady!!
To je skvělé! ^^ Jsem jedině ráda, konečně tu zase uvidím články ^^

A k tomuto - chudák holka ;-; Ale jinak je to takové pěkné ^^

4 Kris Kris | E-mail | Web | 6. září 2015 v 20:47 | Reagovat

Díky :D

5 STIAK STIAK | Web | 6. září 2015 v 21:02 | Reagovat

[4]: Není za co! ^^

6 Giu Giu | 17. listopadu 2015 v 5:37 | Reagovat

už to tu mám skoro vše pročtené ^^

7 Maddy Maddy | 20. února 2016 v 12:24 | Reagovat

"Medison se usmívala a zavřela oči. Jde spát, a to navždy." někdo mě sledoval?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama